Historie supervize v ČR
(Zpracoval A.Šimek – listopad 2002)
Od 50.let v úzké podzemní pražské skupině psychoanalytiků byla supervize součástí vzdělávání adeptů psychoanalýzy.
1967 – Se vznikem vzdělávacího systému SUR http://www.sur.cz/ provádějí supervizi ve výcvikových skupinách i supervizi výcvikového týmu vedoucí komunit. V pozdějších generacích SURu supervidují práci v komunitách „praotcové“ – Skála, Urban, Rubeš spolu s vedoucími komunit.
1981 – začal první tříletý výcvik ve vedení balintovských skupin, které byly pojímány jako supervizní část vzdělávání v SURu. Výcvik vznikl na půdě Skálova Kabinetu pro vzdělávání v psychoterapii. Spolu se Skálou jej inicioval zejména Jiří Růžička. V roce 1983 absolvovalo prvních 16 účastníků. Výcvik zahrnoval teorii, praxi balintovských skupin i sebezkušenost.
V dalších letech pokračovaly (a stále pokračují) výcviky ve vedení balintovských skupin zejména na půdě Pražského psychoterapeutického institutu http://www.viap.cz/ (PPI, dříve Kabinetu). Dnes jsou registrovány dvě desítky kvalifikovaných balintovských vedoucích, kteří v praxi vedou balintovské skupiny. Pravidelné balintovské víkendy probíhají dvakrát ročně již dvacet let v Praze, deset roků v Pardubicích. Jádro účastníků tvoří zejména psychoterapeuti. Ale pravidelnými účastníky jsou i lékaři, psychologové, sociální pracovníci, speciální pedagogové, vychovatelé, učitelé, zdravotní sestry …
Na počátku 90. let vznikla na půdě tehdejší Společnosti pro psychoterapii a rodinnou terapii balintovská sekce, která pracuje dodnes pod vedením Karla Koblice.
Balintovské skupiny se staly v některých (zejména Skálových komunitách) nástavbovou tříletou supervizní částí psychoterapeutického vzdělávání.
V komunitách SURu je účast v balintovských skupinách zčásti započítávána do supervize absolventů.
1989 – po kontaktech na světové konferenci skupinové psychoterapie v Amsterdamu k nám přijíždějí první supervizoři ze zahraničí. Na bratislavské i pražské balintovské víkendy jezdí pravidelně psychoanalytička Maria Rohde z Mnichova, která vede supervizi pro balintovské vedoucí.
V Praze (opět na půdě Pražského psychoterapeutického institutu) pod jejím vedením po tři roky probíhá také výcvik v supervizi vedení skupinové psychoterapie pro skupinu 10 až 15 zájemců.
Supervizi vede na bratislavském balintovském víkendu také Balintova žákyně Erika Jones z Velké Británie.
Na konci 80. let se v některých komunitách (např. Růžička a spol., Východočeská komunita) stává supervize součástí skupinově komunitního výcviku. Supervizi vedou převážně zkušení výcvikoví vedoucí.
Někteří čeští psychoterapeuti absolvují zpočátku 90.let kurzy supervize v rámci Psychoterapeutických týdnů v německém Lindau.
1995 – Třídenní sympozium o supervizi v psychoterapii v Janských Lázních. Pro 5 desítek zástupců všech tehdejších u nás pracujících psychoterapeutických směrů jej pořádá PPI (spolu se svou „pobočkou“ Východočeským institutem psychoterapie). – První výměna supervizních zkušeností různých škol a směrů – u nás „zavedených“ – dynamicky orientovaného SURu, psychoanalytiků, rodinných terapeutů, ale i „nových“ – rogeriánů, gestaltterapeutů, ericksonovců, kognitivně-behaviorálních terapeutů i transakčních analytiků.
Vychází sborník sdělení ze sympozia pod názvem Supervize (Eis, Z. ed., vydal PPI v nakladatelství Pallata, 1995) – u nás první soustavnější původní text o tématu. (Jako 16. číslo Psychoterapeutických sešitů vyšel v roce 1986 text uspořádaný Z.Eisem pod názvem Supervize v psychoterapii.)
Asociace manželských a rodinných poradců (AMRP) zařazuje na počátku 90. let do vzdělání poradců také supervizi, kterou jsou oprávněni provádět zkušení odborníci. Kvalifikací byla podobně jako v psychoterapii zejména léta výcvikové praxe. Specielní vzdělávání supervizorů neexistovalo.
Ve druhé polovině devadesátých let vzniká potřeba supervize pracovníků v zaváděném systému komunitní péče o duševně nemocné – iniciátorem je pražské Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví. Do kurzů a setkání bývá zařazována supervize (např. formou balintovských skupin).
Požadavek supervize se stává součástí většiny programů v oblasti sociální a zdravotní péče při udělování grantů. I když je tu supervize míněna spíše jako odborný dohled, na řadě pracovišť začíná soustavná supervize pracovních týmů (např. v oblasti péče o drogově závislé).
Ve druhé polovině devadesátých let probíhají nesystematické krátkodobé kurzy supervize pro sociální pracovníky, kurátory apod. Na ně navazuje koncepce tzv. rozvojové supervize. Podněty z Německa, Velké Británie, Irska. První snahy o vysokoškolskou výuku „rozvojové supervize“ – na fakultě soc. věd v Praze – Z. Havrdová.
1997 – Česká psychoterapeutická společnost http://www.psychoterapeuti.cz (ČPS) zejména pod vlivem Evropské Asociace pro psychoterapii http://www.europsyche.org/ (EAP) zařazuje požadavek supervize do systému akreditace komplexních vzdělávacích programů pro psychoterapii ve zdravotnictví.
Výcvikové instituty jmenují své supervizory, převážně zkušené výcvikové vedoucí. Ze zahraničí přijíždějí supervizoři jednotlivých psychoterapeutických škol a mateřských institutů.
1997 – PPI spolu s Českou asociací pro transakční analýzu http://www.ta-cata.cz/ (ČATA) zahajuje první systematický mezinárodní výcvik v integrativně pojímané supervizi. Pro tři desítky účastníků, převážně zkušených výcvikových vedoucích, jej vede transakční analytička Julie Hewson z Velké Británie. Ta je členkou boardu Evropské asociace pro supervizi www.supervision-eas.org (EAS), absolventi po čtyřech letech získávají naše první mezinárodní osvědčení supervizorů EAS. 13 z nich se stává „vyučujícími supervizory“ („teaching supervisors“), kteří mají oprávnění EAS vzdělávat další supervizory.
Část výcviku vedla i Elizabeth Holloway z Kalifornie (USA), autorka řady výzkumných projektů a odborných publikací o supervizi.
Na tento výcvik navazuje od roku 1999 druhá výcviková skupina, opět pod vedením Julie Hewson.
Další, třetí výcvikovou skupinu z řad pracovníků ve školství vedou již domácí lektoři ve spolupráci s J.Hewson.
V Psychoterapeutických sešitech (2000, č.2/56, vyd. PPI v Psychologii Dnes) vychází překlad dvou zahraničních článků: „Výcvik supervizorů v uzavírání supervizní smlouvy“ (J.Hewson) a „Výcvik supervidovaných v používání supervize (F.Inskipp).
Účastníci prvního výcviku zvolili ze svých řad „board“ (ve složení: Marie Henková, Blanka Čepická, Jan Kožnar, Jan Pfeiffer a Antonín Šimek). Tato skupina v průběhu čtyř let navázala kontakty se zahraničními institucemi, podílela se na organizaci dalších kurzů a iniciovala vznik výcvikového institutu – Českého institutu pro supervizi (ČIS) – v lednu 2002.
Soubor ke stažení ve formátu PDF Historie supervize v ČR