Ohlasy

Budeme rádi, když budete reagovat na naše webové stránky, zkušenost se supervizí, jednotlivé supervizory či další příbuzná témata. Vaše reakce najdou své oči a uši.

6 komentářů u „Ohlasy

  1. Dobrý den,

    ráda bych se zeptala na následující:

    Pracuji v organizaci (soc. oblast), kde zástupce ředitele (pro kvalitu poskytovaných služeb) je supervizor (nějaký výcvik u něj myslím probíhá, ale v ČIS není) a v naší organizaci vede „supervizní bálintovské skupiny“, které jsou pro pracovníky nepovinně povinné – chodit nemusíme, ale pokud nepřijdeme je popotahován vedoucí. Vedoucí mají bálinta povinně na poradách.
    Jednoho bálinta jsem s ním absolvovala. Kromě toho, že mi přijde jako nesmysl, neetické a vůbec jako střet zájmů, že bálinta vede, tak navíc se i zapojuje. V důsledku to vypadá tak, že má např. následující fanatazie – „Mám fantazii za vaše zařízení, že nemá správně zpracovanou metodiku toho a toho“ nebo „Mám fantazii za pracovníka, že nezvládá svou roli a nezvládá vést tým“ atp.
    Z bálinta jsem odcházela s tzv. otevřenou pusou, zda je toto vůbec možné. Prosím o váš názor, zda zástupce ředitele v jedné organizaci může zároveň vést bálinta pro pracovníky této organizace a zároveň se jí účastnit.
    A dovoluji si připojit případ kolegyně, která na bálinta přinesla případ a dopadlo to tak, že jí členové bálinta vše zkritizovali, tzv. se do ní pustili a kolegyně odcházela s pocitem, že má opravdu nejhorší zařízení v organizaci, a že jej neumí vést. Dotyčná „supervizor“ v tomto směru situaci naprosto neustál, což mu kolegyně řekla, neboť ji nezabezpečil bezpečné prostředí.
    Mj. nevím, jak probíhá supervizní výcvik, ale předpokládám, že dotyčný v rámci nasbírání praxe apod. musí nějaké supervize vést a vykazovat to. Naprosto nesouhlasím s tím, že dotyčný „supervizor“ obchází vedoucí jednotlivých zařízení a nechává si podepisovat, že u nich supervidoval projekt. Ačkoli tomu tak není. Vedoucí podepíší, protože se obávájí případných postihů.

    Vře mi krev v žilách, když si představím, že pro mě takto nečestný člověk by měl mít supervizorem a já bych tomu měla jen přihlížet.

    Předem vám děkuji za jakoukoli reakci.

    Jméno z etického důvodu neuvádíme

  2. Milá kolegyně,
    to, jak popisujete působení vašeho nadřízeného ve vaší organizaci, je přinejmenším ve spoustě ohledů nestandardní. Bohužel naše organizace se zabývá pouze stížnostmi nebo reakcemi ohledně supervizorů, kteří prošli výcvikem v ČIS a zde také absolvovali závěrečné supervizní zkoušky, takže můžeme pouze vyjádřit svůj názor k tomu, co popisujete:

    1)Balintovské skupiny by měl vést člověk, který má výcvik ve vedení balintovských skupin. Seznam najdete na http://www.psychoterapeuti.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=17&Itemid=25

    2)Povinnost či nepovinnost absolvovat supervizi by měla být naprosto jasná a ne manipulovaná vyvoláváním viny (nicméně naše organizace prosazuje více variantu dobrovolnosti, protože supervizi vnímáme především jako pomoc, o kterou někdo stojí).

    3)Vedoucí balintovské skupiny je součástí celé skupiny a většinou se do celého procesu aktivně zapojuje. To, co popisujete se však více blíží zneužití role vedoucího a metody k hodnocení (nebo kritice) práce jiných lidí a institucí.

    4)Role nadřízeného a supervizora v jedné osobě je minimálně velice sporná. Supervizor by měl být vždy člověk, který není ani osobně ani pracovně s lidmi, kterým supervizi poskytuje, propojen. To vyplývá už ze samotného slova (super vize – nad hled, pohled zvenku). Pokud poskytuje podporu člen týmu (nadřízený či kolega), jde o intervizi, ale i ta by měla být společně domluvená a všichni by s ní měli souhlasit a chtít ji.

    5)Povinností účastníka supervizního výcviku (přestože nevím, jaký výcvik váš kolega absolvuje a jaké mají požadavky), bývá opravdu dělat svou vlastní supervizi a její výstupy potom přinášet do své výcvikové supervize. I při provádění této supervize se musí řídit všemi pravidly (profesními i etickými), které platí pro supervizory.

    Krátké vymezení supervize http://www.supervize.eu/o-supervizi/co-je-supervize/

    S pozdravem za ČIS PhDr. Jiří Broža

  3. Dobrý den,
    ráda bych se zeptala, kde je možné absolvovat supervizní výcvik.
    Děkuji
    s pozdravem
    Adéla Nováková

  4. Dobrý den,
    chtěla bych se zeptat, zda je možné se bránit proti chování supervizora, např. podáním stížnosti. A zda je možné, aby se supervizor osobně znal jedním z členů supervidových a vedli supervizi jak vedoucí, tak jejím podřízeným. Děkuji za odpověď. Kadečková

  5. Dobrý den, reaguji na vaše komentáře na stránkách Českého institutu pro
    supervizi.
    Stížnost na práci supervizora, který je členem Českého institutu pro
    supervizi, je možné podat k Etické komisi ČIS, která se jí bude zabývat
    a dá vám vědět, jak bude situaci řešit.
    Nejlépe se obrátit na Gabrielu Mahrovou gabriela.mahrova@seznam.cz
    ,která je předsedkyní Etické komise ČIS.
    Pokud shledá, že ze strany supervizora nebylo jednáno v souladu s
    etickým řádem
    https://www.supervize.eu/wp-content/uploads/2017/07/Jednaci-rad-eticke-komise-CIS-2017.pdf
    <https://www.supervize.eu/wp-content/uploads/2017/07/Jednaci-rad-eticke-komise-CIS-2017.pdf>,
    vyvodí pro supervizora patřičné důsledky. To se týká pouze supervizorů,
    kteří jsou členy ČIS.
    Na další část není jednoduchá odpověď. Jsme hodně malá odborná komunita
    a často se stane, že se supervizor zná s někým z týmu. Je potom na
    odpovědnosti supervizora, aby svůj vztah s členem týmu zveřejnil a tým
    souhlasil s tím, že i v takovém případě je supervize možná.
    Někteří supervizoři praktikují to, že supervidují tým a také vedoucího
    (nebo jednotlivé členy týmu). V takovém případě je dobré o věci
    informovat a výstupy ze supervize individuální přenášet do týmu. Je to
    křehké a ne vždy vzhledem k vytvoření důvěryplného prostředí vhodné.
    Neexistují k tomu však zatím žádná pravidla a normy.
    Vše je především na vyjednávání a souhlasu všech supervidovaných.
    Supervize je hlavně nástroj sloužící ke zvyšování kompetence a jistoty u
    pracovníků, kteří pracují živě s lidmi (aspoň u nás je supervize takto
    nejčastěji využívaná). A má své zásady. Jednou z nich je možnost
    otevřeně mluvit o svých pochybnostech, nejistotách, selháních… Pokud
    se nepodaří nastolit relativně bezpečné prostředí, které to umožňuje,
    může být supervize ze strany pracovníků vnímána např. jako nástroj
    kontroly, prodloužená ruka vedoucího, mentoring… Hodně také záleží na
    celkových vztazích na pracovišti. Pokud obecně vládne atmosféra
    nejistoty, nedůvěry, tak ani sebelepší supervizor není schopen vytvořit
    důvěryplné prostředí.

    Děkuji za ČIS za dotaz.
    Jiří Broža

Napsat komentář